gototopgototop
Dnes slaví svátek Julie zítra Dana
Pondělí, 10 Prosinec 2018
Úvodní stránka >> Historie >> Historické osobnosti

Historické osobnosti Andělské Hory PDF Tisk
( 3 hlasů )

Z historických osobností Andělské Hory jsou v dostupných pramenech nejvíce skloňována jména kronikáře Floriána Amtsbüchlera, malíře Josefa Quiassera a rychtáře Bartoloměje Zedlitze.

Hluchoněmý kronikář Florián Amtsbüchler

Úloha vesnického kronikáře bývala velmi důležitá. To oceníme teprve po mnoha letech, kdy zjišťujeme, že ručně psané záznamy (často plné pravopisných chyb) bývají jediným zdrojem našich poznatků o minulosti.
Rodina Amtsbüchlerových v Andělské Hoře mívala v obci dost výjimečné postavení. Příjmení Amtsbüchler vzniklo nepochybně za vlády Marie Terezie, kdy byla tato součást jména úředně zavedena a vyjadřovala něco typického, charakteristického pro jeho nositele. Tehdy vznikla příjmení Dlouhý, Krátký, Černý, ale i Krejčí, Rybář atd. Německý výraz Amtsbüchler bychom mohli přeložit slovy ”ten, kdo vede úřední knihy”. V rodině byla po několik generací dědičná funkce rychtáře (= starosty), jehož povinností skutečně bylo vést úřední knihy.

 

Panoramatický nákres obce Andělská Hora, včetně uvedení popisných čísel a polností

Florián AMTSBÜCHLER se narodil 31. ledna 1819 v čp. 54. Protože byl od narození hluchoněmý, jeho dětství nebylo zřejmě nikterak radostné. Neslyšel, nemohl mluvit a jistě si užil nemálo ústrků a posměchu od svých dětských vrstevníků. Když mu bylo devět let, odvezli jej rodiče do Prahy do ústavu pro hluchoněmé. Tam se naučil číst a psát a právě četba se stala jeho celoživotní útěchou.
V libereckém okresním archivu je šest knih, které Florián zaplnil svým drobným úhledným rukopisem. Zapisoval si tam leccos z toho, co jej při četbě zaujalo.Nenahraditelnou cenu však má Amtsbüchlerova obecní kronika. Protože rád kreslil, doplnil psaný text desítkami svých kreseb, z nichž mnohé koloroval. Vidíme tu nejen dřevěnou budovu původní andělohorské školy či vnitřní zařízení běžné, spíše chudší rodiny, ale také detaily strojního zařízení, které tehdy v místní továrně viděl. Najdeme tu i rozkreslené výrobní postupy (práce ve mlýně, bělení prádla, výroba příze) a pohled na celou obec, kde je u každého domku i popisné číslo. V rodině byla zavedena rodinná kronika a jeho prapradědeček Georg ji začal psát již v roce 1624. On sám byl již členem sedmé generace, která do této kroniky zapsala důležité události, týkající se příbuzenstva. Pokud tento andělohorský kronikář popisuje události, které se staly za jeho života, jejich věrohodnost je značná a jsou pro nás přínosem. Na jedné z jeho kreseb je např. chrastavský kostel před novogotickou přestavbou z let 1866-68, kdy měl barokní podobu.

Stránka s textem a ilustracemi, týkající se historie andělohorské školy. Horní ilustrace zachycuje první andělohorskou školní budovu z roku 1788.

Věž měla cibulovitou kopuli a kolem kostela byla hřbitovní zeď. Je to jediný doklad, jak náš kostel sv. Vavřince dříve vypadal, jiný obrázek (natož fotografii) nemáme k dispozici.  Pokud však popisuje události z dávné minulosti, jeho tvrzení mají většinou spornou faktografickou hodnotu, zejména ty nejstarší jsou zřejmou fabulací. Je však jisté, že andělohorský kronikář měl k dispozici i dnes již nezvěstné listiny a dokumenty. Když hluchoněmý andělohorský kronikář zemřel 12. listopadu 1891 ve věku 72 let, pokračoval v jeho díle někdo jiný, jeho totožnost bohužel neznáme, snad blízký příbuzný, Pro nás jsou dnes cenné informace zachycující především období, ve kterém autor žil, ale v první řadě také detailní ilustrace staveb, interiérů, zařízení apod., poskytující materiál srovnatelný s tehdy ještě neexistující fotodokumentací. 

 

 

Josef Quaisser, významný malíř-portrétista členů rodiny Clam-Gallasů

Josef Quaisser, dvorní portrétista členů šlechtického rodu Clam-Gallasů.

Vzdálený příbuzný rodiny Fűhrichů, který studoval v Drážďanech a v Praze a prožil celý svůj život jako dvorní malíř rodu Clam-Gallasů. Byl vynikající portrétista, maloval však také oltářní obrazy do vesnických kostelů na clam-gallasovských panstvích.

 

Dědičný rychtář Bartoloměj Zedlitz

Nejvýznamnější budovou – snad kromě kostela – v hornickém městečku byl tzv. cechovní dům. Ten dali kdysi postavit těžaři ze Žitavy a Zhořelce. Této budově se také říkalo panský dům. Později zde bylo sídlo dědičného rychtáře z rodu Zedlitzů, tzv. kretscham, kde se vedla různá jednání, např. i soudní. Až do roku 1741 to byla dřevěná stavba s věžičkou a zvonem. Na střeše bývala i plechová větrná korouhev, která je nyní vystavena v chrastavském městském muzeu.

Dvě ilustrace hornického cechovního domu (čp.8) v Andělské Hoře z Kroniky F. Amtsbüchlera. Součástí tohoto domu byla i plechová korouhev Další ilustrace hornického cechovního domu s korouhví
Zdroje: KILLIÁN, Jan. Andělská Hora... z dějin hornické osady, Chrastava: RECo, 2003.  Bulletin Města Chrastavy (117-6, 2004; 127-5, 2005)