Nedaleko Andělské Hory, v doposud hustých smíšených lesích Ještědských hor se skrývají dvě tajemné zříceniny – hrady Hamrštejn a Roimund. Zachovalejší Hamrštejn je téměř na dohled od lidských obydlí, se strašidelnou věží a mnoha zbytky hradeb. Roimund je pečlivě skryt v lesích nad Jitravou, jediná zeď tam poutníkům dodnes připomíná, že i zde žili lidé. A nejen lidé…

DUCHOVÉ Z HAMRŠTEJNA

Na Hamrštejně jsem byl již jako malé dítě, lákaly mne tehdyzříceniny svojí tajemností a pověstmi o zakopaných pokladech. Také jsme tam kdysi jednu truhlici vykopali, byl avšak plná jen bezcenných barevných úlomků skla. Kamarádi, co bydleli v Machníně, mi tehdy vyprávěli i o otvoru pod hradbami, ze kterého jsou prý čas od času slyšet podivné zvuky. Hamrštejn je zkrátka podivuhodný hrad a straší tam hned několik duchů.

Před staletím prý kopali na úpatí mohutné válcové věže dva hledači pokladů. Kopali celý den i večer, jejich pot pomalu odkapával do vyhloubené jámy. Okolo byl jen tichý les, ani ptáky nebylo slyšet. Vtom jeden ze zlatokopů vykřikl, narazil totiž na cosi kovového. 6e by truhlice? To se již ani jeden z kopáčů nedozvěděl, neboť nad jejich hlavami se náhle objevil podivný přízrak – ohnivý kůň s vypoulenýma očima. Seskočil ze zřícené věže a pronásledoval oba hledače v nočních lesích. Až teprve kesi nad Chrastavou, tam kde se les změní v louky, přízrak náhle zmizel.

Pod hradem, kde dnes stojí na louce velká továrna, potkávali lidé za mlhy nočního lovce. Byl to podivný duch, zcela odlišný od zlých nočních lovců známých z Frýdlantska či Jizerských a Ještědských hor. Hamrštejnský lovec byl plachý, kdykoliv jej někdo zavolal, či se k němu jenom přiblížil, rychle zmizel. Jeho zelený kabátek, pušku přes rameno, špičatý klobouk i loveckého psa však i přesto spatřilo mnoho lidí. Všichni pak svorně tvrdili, že noční lovec je předzvěstí čehosi dobrého, ze jim přinesl štěstí.

PŘÍZRAKY TŘÍ ZAZDĚNÝCH DÍVEK

Každý, kdo trošičku zná Ještědské hory a nebezpečí ukryté v nočních lesích, ví, že na místě, kde kdysi stával hrad Roimun, straší. Tři bílé postavy oděné v lehounký šat poletují mezi stromy a ten, kdo je spatří zcela jistě sejde z cesty, skončí na zemi v blátivé půdě ušlapán divočáky.

Tři přízraky jsou zakletí duchové služebných, které v dávném středověku pracovaly v panské hradní kuchyni. Byly to dívky nesmírně závistivé, husté lesy a časté mlhy z nich udělaly vlčí děti. A tak, kdyš si jednou hradní pán, mimochodem tuze hodný člověk, přivedl do paláce nevěstu – chudou dceru jakéhosi zemánka, obvinily jí zlé služebné z nevěry a jiných nekalostí. Hradní pán sice zprvu zlostným klepům nevěřil, ale nakonec stejně svoji mladičkou ženu – hubenou a překrásnou dívku – vyhnal do lesů. Smutná nevěstavloudila několik dní v lesích, jedla bukvice a nasáklý mech a plakala. Proplakala se až k smrti chuděra, vysílenou s očima zarudlýma ji po čase našli pánovi zbrojnoši při jednom lovu.

Avšak i na služebné a jejich vlčí dech brzy došlo. Zradily nakonec jedna druhou a druhá třetí a všechno prozradily. Netrvalo dlouho a zatrpklý hradní pán se dozvěděl, že na klepech o jeho ženě nebylo ani smítko pravdy. Příšerně se rozzuřil, a protože již život své manželce vrátit nemohl, pomstil alespoň její zbytečnou smrt. Tři klepny nechal zazdít do mohutných hradních zdí.

Když po mnoha letech Roimund vyplenili vojáci jiného pána a pobořili jej, našli v jednom zazděném výklenku tři mumie. Rozmetali je po okolí a pili přitom víno červené jako vlčí krev. Tím porušili klid zatracených, od té doby se v nočním šeru objevují poblíž poslední zdi hradu Roimundu tři lehounké přízraky.

Zdroje:Řeháček, Marek. Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších čech, GEOPRINT: Liberec, 1997.